Manažer jako výkonný člen týmu může omezit byrokracii, nesmí však přestat věnovat čas lidem
Firmy snižují počet řídicích vrstev a očekávají, že manažeři budou vedle vedení lidí vykonávat také odbornou práci. Model může přiblížit rozhodování zákazníkům a odstranit část porad a předávání informací. Pokud však počet podřízených a vlastní úkoly vedoucího příliš vzrostou, jako první ustoupí individuální rozhovory, zpětná vazba a rozvoj zaměstnanců.
Umělá inteligence dokáže převzít část práce, která dosud procházela přes několik úrovní řízení. Může shromažďovat stav projektů, připravovat souhrny a zpřístupňovat informace lidem bez čekání na další poradu. Některé firmy proto omezují čistě koordinační manažerské role a zavádějí model, ve kterém vedoucí zároveň pracuje jako odborník.
Tento přístup může mít praktické výhody. Manažer zůstává v kontaktu s výrobkem, zákazníkem a každodenními překážkami. Jeho rozhodování může být přesnější, protože nevychází pouze ze zprostředkovaných hlášení. Tým také vidí, že vedoucí nenese odpovědnost jen za přidělování práce, ale podílí se na jejím provedení.
Odstranění zbytečného schvalování však nelze zaměňovat za odstranění vedení. Automatický systém dokáže jednomu člověku zobrazit stav většího počtu projektů. Nedokáže mu přidat čas na rozhovory, řešení konfliktů, přípravu zpětné vazby a podporu profesního růstu. Kapacitu manažera proto nelze počítat pouze podle toho, kolik hlášení technicky zvládne přijmout.
Problém vzniká ve chvíli, kdy se spojení odborné a vedoucí role použije především ke zvýšení počtu podřízených. Vedoucí pak dostane vlastní výkonnostní cíle a zároveň odpovědnost za desítky pracovníků. Formálně má přístup ke všem informacím, ale nemůže rozumět silným stránkám, obavám, vztahům a rozvojovým potřebám každého člověka.
Jako první se obvykle omezí pravidelné individuální rozhovory. Automatický nástroj může mezi schůzkami sbírat aktualizace nebo připravovat návrh zpětné vazby, ale pracovní vztah není pouhým přenosem údajů. Vedoucí musí rozpoznat nejistotu, nevyslovený problém, ztrátu motivace nebo situaci, kdy zaměstnanec potřebuje pomoc ještě před vznikem viditelné chyby.
S omezením kontaktu klesá také ochota lidí přiznávat potíže. Zaměstnanec, který vedoucího vnímá především jako přetíženého odborníka, může odkládat žádost o pomoc nebo zamlčet pochybnosti. Tým sice dál odevzdává pravidelné přehledy, ale vedení ztrácí část kontextu, který v tabulce zachytit nelze.
Ohrožený bývá také rozvoj pracovníků. Přidělování náročnějších úkolů, vysvětlování požadavků na další úroveň, příprava na povýšení a zastupování člověka při personálním rozhodování vyžadují dlouhodobou pozornost. Pokud tyto povinnosti patří neurčitě všem kolegům, ve výsledku za ně nemusí odpovídat nikdo. Nejvíce mohou ztratit noví zaměstnanci a lidé bez silné vnitřní sítě kontaktů.
Firma by proto měla před změnou určit skutečnou kapacitu vedoucí role. Nestačí sledovat počet podřízených. Je třeba zohlednit složitost práce, zkušenost týmu, počet míst, časová pásma, míru změn a rozsah vlastní odborné práce manažera. U některých týmů může fungovat širší rozpětí řízení, jinde by stejný počet lidí vedl k zanedbání.
Úspěch se nemá měřit jen úsporou nákladů a rychlostí rozhodnutí. Vhodné ukazatele zahrnují důvěru v týmu, nežádoucí odchody, vnitřní postup, dostupnost rozvojových příležitostí a kvalitu výsledné práce. Model vedoucího, který současně tvoří i vede, může fungovat. Slovo „vede“ však musí mít v jeho kalendáři stejně skutečné místo jako vlastní výkon.
Klíčové pojmy
- Vedoucí–odborník: Manažer, který vedle vedení lidí přímo vykonává odbornou práci svého týmu.
- Rozpětí řízení: Počet lidí, za jejichž vedení, výkon a rozvoj odpovídá jeden manažer.
- Koordinační práce: Předávání stavových informací, sledování úkolů a organizační činnosti, které lze částečně automatizovat.
A Manager as a Working Team Member Can Reduce Bureaucracy but Must Still Make Time for People
Companies are reducing management layers and expecting managers to perform specialist work as well as lead people. The model can move decisions closer to customers and remove some meetings and handoffs. If the number of direct reports and the manager’s own workload become too large, however, one-to-one conversations, feedback and employee development are the first activities to disappear.
Artificial intelligence can take over some of the work that previously passed through several management layers. It can collect project status, prepare summaries and make information available without waiting for another meeting. Some companies are therefore reducing purely coordinating management roles and introducing a model in which the leader also works as a specialist.
This approach can have practical advantages. The manager remains in contact with the product, the customer and everyday obstacles. Decisions may be more accurate because they do not rely only on second-hand reporting. The team also sees that the leader is responsible not only for assigning work but for contributing to its delivery.
Removing unnecessary approvals must not be confused with removing leadership. An automated system can show one person the status of a larger number of projects. It cannot give that person more time for conversations, conflict resolution, feedback preparation and professional development. A manager’s capacity therefore cannot be calculated only by the number of reports they can technically receive.
The problem arises when combining specialist and leadership work is used mainly to increase the number of direct reports. The manager then receives personal performance targets while also becoming responsible for dozens of employees. They may formally have access to all information but cannot understand every person’s strengths, concerns, relationships and development needs.
Regular one-to-one conversations are usually the first activity to be reduced. An automated tool can collect updates between meetings or prepare a draft of feedback, but a working relationship is not merely a transfer of data. The leader must recognise uncertainty, an unspoken problem, loss of motivation or a situation in which an employee needs help before a visible mistake occurs.
As contact decreases, people also become less willing to admit difficulties. An employee who sees the manager mainly as an overloaded specialist may delay asking for help or conceal doubts. The team continues to submit regular updates, but leadership loses context that cannot be captured in a table.
Employee development is also at risk. Assigning more demanding work, explaining expectations for the next level, preparing someone for promotion and representing them in personnel decisions all require sustained attention. If these duties vaguely belong to all colleagues, no one may ultimately be accountable. New employees and people without a strong internal network may lose the most.
Before changing the model, the company should therefore determine the real capacity of the leadership role. The number of direct reports is not enough. Leaders must consider the complexity of work, team experience, number of locations, time zones, pace of change and the manager’s own specialist workload. A wider span may work in some teams, while the same number would cause neglect elsewhere.
Success should not be measured only by cost savings and decision speed. Suitable indicators include trust in the team, unwanted departures, internal progression, access to development opportunities and the quality of work. A manager who both contributes and leads can be effective. The word “leads,” however, must occupy as real a place in the calendar as personal delivery.
Key Terms
- Player-manager: A manager who performs specialist work for the team while also leading people.
- Span of control: The number of people whose leadership, performance and development are the responsibility of one manager.
- Coordination work: Status reporting, task tracking and organisational activity that can be partly automated.