Humor ve vedení není jen způsob, jak odlehčit poradu. Schopnost zasmát se vlastní chybě signalizuje, zda manažer unese nesouhlas a narušení vlastní autority. Problém nastává, když se okolí vedoucího naučí reagovat podle jeho nálady a nepříjemné skutečnosti přestanou proudit vzhůru. Zdravá organizace proto potřebuje lidi, kteří mohou autoritu bezpečně zpochybnit – někdy argumentem a někdy dobře mířeným vtipem.
Humor se v managementu snadno zařadí mezi měkké doplňky firemní kultury. INSEAD jej ale interpretuje také jako ukazatel vztahu člověka k vlastní moci.
Čím výše vedoucí stojí, tím méně spolehlivou zpětnou vazbu o sobě může dostávat. Podřízení se učí, kdy je bezpečné odporovat, které názory nadřízený rád slyší a jak reaguje na vlastní chybu. V extrému se místnost směje proto, že se směje šéf, nikoli proto, že situace byla skutečně vtipná.
Schopnost zasmát se sám sobě proto není otázkou zábavnosti. Ukazuje, zda člověk snese okamžik, v němž nevypadá dokonale a nemá plnou kontrolu.
INSEAD připomíná historickou roli dvorního šaška: člověka, který mohl mocnému sdělit nepříjemnou skutečnost způsobem, který ostatním nebyl dovolen. Moderní organizace potřebují obdobnou funkci, i když pochopitelně ne stejné pracovní místo. Mohou ji plnit důvěryhodní poradci, nezávislí členové představenstva, kolegové nebo další lidé, kteří mají dostatečné psychologické oprávnění říct vedení, že se mýlí.
Pro management je to otázka informační kvality. Pokud se vedoucí obklopí pouze lidmi, kteří potvrzují jeho úsudek, postupně ztrácí přístup k části reality. Čím větší má pravomoc, tím dražší může taková informační izolace být.
Humor ale může fungovat i opačně. Sarkasmus a zesměšňování směrem dolů využívají hierarchii proti slabšímu člověku. Podřízený se nemůže bránit stejně svobodně jako nadřízený a věta „to byl jen vtip“ mocenskou nerovnost neodstraňuje.
INSEAD rozlišuje humor podporující vztah, humor pomáhající zvládat nepřízeň, sebeshazování a agresivní humor. Pro vedoucího je zásadní rozlišovat zejména mezi schopností zasmát se sobě a potřebou udělat terč z někoho jiného.
Praktickým testem může být poslední situace, kdy někdo vedoucímu otevřeně řekl, že jeho návrh nedává smysl. Pokud si na takový případ dlouho nevzpomene, problém nemusí být v mimořádné kvalitě jeho rozhodování.
Organizace potřebuje nejen mechanismy pro eskalaci problému, ale i sociální prostředí, v němž je možné autoritu bezpečně narušit. Humor je jedním z ukazatelů, zda takové prostředí skutečně existuje.
KLÍČOVÉ POJMY
- Kritická oponentura: Bezpečná možnost zpochybnit názor nebo rozhodnutí člověka s vyšší pravomocí.
- Sebeironie: Schopnost připustit vlastní nedokonalost bez ztráty sebeúcty a obranné reakce.
- Informační izolace vedení: Stav, kdy se k vedoucím dostávají převážně názory potvrzující jejich očekávání.
- Agresivní humor: Sarkasmus, výsměch nebo zesměšňování používané jako nástroj sociální převahy.