Nadnárodní společnosti působí v prostředí, které je současně silně propojené a politicky, ekonomicky i technologicky roztříštěné. Jednotné řízení z centrály proto nemusí být výhodou. Představenstvo potřebuje vědět, které schopnosti a rozhodnutí skutečně vytvářejí hodnotu globální integrací a kde je naopak nutné ponechat místním týmům znalost trhu, vztahů a institucí.
Nadnárodní společnost nelze dlouhodobě řídit jako domácí firmu s několika zahraničními pobočkami. INSEAD upozorňuje, že globalizace vstoupila do fáze, v níž jsou ekonomiky a podnikové systémy silně propojené, zatímco politické, regulační, kulturní a technologické podmínky se současně rozcházejí.
Pro vedení to vytváří problém, který nelze vyřešit jednoduchou volbou mezi centralizací a decentralizací. Některé činnosti získávají hodnotu právě díky jednotnému globálnímu systému. Jiné musí reagovat na místní trh natolik rychle a přesně, že centrální řízení hodnotu naopak snižuje.
INSEAD proto rozlišuje místa, kde má smysl globální integrace, a situace, kdy potřebujete „jednat lokálně“ nebo přímo „být lokální“. Představenstvo by nemělo rozhodovat pouze na základě finančních výsledků jednotlivých regionů. Potřebuje pravidelně sledovat politický, ekonomický, společenský a technologický vývoj klíčových zemí.
Praktickým příkladem může být produktová platforma. Její technologické jádro může být globálně společné, protože jednotnost snižuje náklady a urychluje vývoj. Způsob distribuce, cenotvorba nebo práce s veřejnými institucemi však mohou vyžadovat výrazně místní řešení. Pokud centrála stanoví stejné pravidlo pro obě oblasti, ztrácí buď ekonomiku rozsahu, nebo schopnost reagovat na místní prostředí.
Představenstvo proto potřebuje mapu rozhodovacích práv. U zásadních oblastí by mělo být jasné, zda je vlastní centrála, region, země nebo kombinovaná struktura. Nestačí formální organizační schéma. Důležitá je také skutečná dostupnost místních informací v okamžiku rozhodnutí.
Dalším úkolem je převod rozptýlených znalostí do inovací. INSEAD upozorňuje, že místní jednotky nemusejí být pouze distribučním ramenem centrály. Mohou přinášet znalosti a nápady, z nichž vzniknou nové produkty, procesy nebo obchodní modely využitelné globálně.
To mění vztah centrály k pobočkám. Místní týmy nemají pouze vykonávat strategii vytvořenou nahoře. V určitých oblastech jsou zdrojem informací, bez nichž strategii nelze správně vytvořit.
Úkolem představenstva proto není maximálně centralizovat kontrolu. Má navrhnout systém, který dokáže spojit globální rozsah s místní znalostí a zároveň přesně určit, kde má která z těchto dvou výhod přednost.
KLÍČOVÉ POJMY
- Globální integrace: Spojení vybraných procesů a schopností napříč zeměmi tam, kde jednotný systém vytváří vyšší hodnotu.
- Místní specializace: Přizpůsobení rozhodování podmínkám konkrétního trhu nebo země.
- Rozhodovací práva: Jasné určení organizační úrovně, která má pravomoc o dané otázce rozhodovat.
- Rozptýlené znalosti: Informace a zkušenosti existující v různých zemích a jednotkách společnosti.